O víně, cizincích a knihách

 

za svitu měsíce, zdá se být ulice

živá a jako když dýchá

klapoty podpatků, nesou mě pozpátku

čas karty rozdané míchá

 

vidím ji v světnici, z okna na ulici

někam se zasněně dívá

v očích má otázky, jak v řece oblázky

život je omlel, jak bývá

 

usedá do křesla, vzpomínky vynesla

na smetí podle ní patří

na stolku sklenice, dolévá Valtice

s těmi se pro dnešek sbratří

 

na noční obloze, ve velkém povoze

cizinec cestuje časem

čte v knize Zjevení, život sny nemění

jen se jim uklání v pase

 

čeká, až pochopí, ji za ruce uchopí

něco se žene můj milý

dlouho jsem čekala, na bouřku volala

pomalu (rychleji)

právě jak chce se ji

 

právě jak chce se nám

je život víc než klam

komu on vlastně patří