Povaha
Povaha
matka
a dcéra s handicapom
očakáva sa trápenie
smútok
beznádej
kvapkami obdivu vyplachujeme
pohľady plné súcitu
sme spokojné a veselé
čo nevidíte?
tak veľmi som si priala
verila a bola
ona nie
nepresvedčí ma
že príčinou je vozík
len ako
to dokázať jej
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jestli příčinou není vozík, mohl by to být např. kolemjdoucí mladík, kterého zahlédla
nebo něco, co má vliv na utváření povahy v dané situaci*
05.03.2025 15:54:08 | J's ..
vieš, je jednoduchšie hodiť všetko na vozík...myslím si, že extrémne výkyvy nálad by mala aj bez neho a
vitaj u mňa J´s
05.03.2025 19:37:46 | gabenka
Dílo jsi nazvala "povaha"... máš vysledováno, nacítěno a víš své...
Jedna moje dcerka má povahu po mně, druhá po otci... a ta mi dává zabrat a i když se snažím vyvažovat, jde jen něco - takže sem se musela smířit s tím, že co zvládnem, zvládnem - a nad zbytkem (po čase, až obě vydejcháme) rukou mávnem:-)
Spoustu věcí bychom my mámy chtěly jinak, zvlášť pokud jde o děti, toje citlivý místečko, ale někdy je potřeba tu bílou vlajku příměří, hozenej ručník do ringu - s něčím nehnem... to musej ty naše "děti" - na mnoho věcí si přijdou, tak jako my jsme si přicházely:-)**
03.03.2025 18:37:45 | cappuccinogirl
Každý máme ve vlnách života občasné splíny. Pokud je máme před "barierou" o to je přirozeně složitější. Si pamatuji někdy loni listopadu. kdy na autobusové zastávce jsem chtěl pomoci nastoupit jednomu vozíčkáři po bavorském obrubníku do vozu. Jeho nerudná vehementní reakce a ohnání se paží mě nemile překvapila. Autobus se rozjel a já zůstal stát dva metry od něho. Mlčeli jsme. Pojednou na mě vozíčkář pohlédl, usmál se, a pravil chlácholivým hlasem. "Pane děkuji vám. Ale víte, i my vozíčkáři máme řidičský průkaz a poradíme si."
A bylo to! Někdy ruku v ruce smíření se s osudem a hrdost.
Hezký den, Gábinko*
03.03.2025 11:14:02 | šerý