přísahám, že jsem
nezačala plakat,
když jsem za sebou
zavřela vrata
to po celém dni,
se řasenka rozmazala
to se ti jen zdá,
černé cestičky na tváři
to jsem na chvíli
zapomněla,
pozbyla vědomí,
jak být správně živá,
ale zaposlouchala
jsem se před chvílí,
do tónů klavírů,
ty mě zas uklidní
...tahle zasáhla, napsalas skvěle, smutek, kterej "se nechce přiznat světu"
03.03.2025 20:33:02 | cappuccinogirl