Mek

Slunce svítá za Mekáčem
sedím tu jak přibitý
dálnicí jsem dále tlačen
asi někam do řiti.

Dálky voní shnilotinou
svět se posral z ideí
ženu si to Vysočinou
až do nových Pompejí.

Zázraky se nekonají
andělé už odlítli
leží si tam někde v ráji
prý jim postel povlíkli.

A já tu musím čučet
sám jak blbec u stolu
zalykám se a chci kvičet,
že v menu nemám přílohu.