Naše pavučiny

Já vždy chtěla lásku
a houpala se na provázku
pavučin oběšenců
držela se lidí špatných
a nevidela
že jsi tu Ty kamarádko do deště
Maru
byla si se mnou
a přispěchala na pomoc vždy
když zle mi bylo

Maruško
chápeš mě víc než máma snad
možná stejně
jen umíš to dát znát
jsi jiná než máma, úplně snad

Ach co to dělám, srovnávám Tě se svou mámou
ta je půl mého srdce
ale je chladná a nechodí ke mě.
Jak smutné....
Tak mám Tebe kamarádko do deště
Maruško a Stáňu co jí mám za sestru snad
a lásku života Petra mé srdce
ze mě
celý svět - synka
a lidí víc chtěla bych
jenže zvláštní je svět
a tak chci být matkou
co neměla jsem
tak chci aby se můj syn rád smál
a rád žil a neskončil
sám jak byla jsem dlouho já
samota je smutná
tvrdá a bolí

Ty jsi v mém světě kamarádko
Maruško
do deště

Rodiče
mí
jsou tak vzdálení oni za náma nechodí
Bolí to. Moc.
Vzaly mi sny a teď je tu můj manžel a vy dvě nejlepší kamarádky.
Stáňa a Ty Maru
Stáňa už sem taky ale nechodí.
Svět se změnil a ona se neprispůsobila
nemá moc ráda děti a nechápe mateřství
tak se vzdálila
ale hezky je u ní na vesnici
a srandy hory
a tak já mám vás
a to za to stoji

PS:
Stáňa psala že sem stále je nejlepší kamarádka
tak nevím proč nepřijede

Volala sem jí , říkám si mluvím s ní
naposledy když ani neodpoví na zprávy,
jako by to věděla
přijede,
prý pracovala v lese
ale já nevím jestli ji tu chci
tady je plno lásky rodinný
a nebyla tu hodně měsíců
nevím co bude
jestli mi nezpůsobí zkrat
a já jí když sem jezdila jen já k ní
a ona už nezná můj svět.
Žije sama tak se bojím....Že mě už nepochopí
Já už ji tu asi nechci.
Řekla ať hodím synka na pole
to bolí
jenže asi jen žárlí že tu není jen ona


Ale mí rodiče
aspoň mého a Petrova synka
berou k sobě
jeho zbožňuji
ach jak to je nádherný
on je s nimy šťastný
za to jsem šťastná i já
děkuji
světu, osudu a tak