Jen z okna

Hle nahrbený muž s dvoukolákem

vrchovatý naditý k prasknutí

co míří do sběrných surovostí

pojíždí po dlažbě křivolaké

piju čaj - víc mi není po chuti

v době kdy bychom se měli postit

Skvostná dívka oděná v leginách

kaštanové vlasy do půle zad

tak plné života jářku husté

Plyne čas každá jeho vteřina

nám všem dává nemilosrdně znát

že i úrodný klín jednou zpustne

ach pozbyde schopnosti plození

hebkou tvář zvrásní zrady úskoky

těžká jha údělu noci v slzách

Na svět jsme povoláni - vrženi

náš čas bývá vyměřen na roky

svou útěchu nacházíme v Múzách