Rebelka

Jsi hlavní hvězda na tomhle plese,
přesto stále bloudíš v temném lese.
V tom lese žiješ se svým démonem,
jeho temný šepot stal se ti zákonem.

Pomalu ovládá každou tvou myšlenku,
vkládá ti do tvých rukou vina sklenku.
Pod vlivem pak hledáš trochu zábavy,
najednou posíláš mi obrázkové zprávy.

Snažím se ti předat jednoduché poselství:
každého démona porazí jen pravé přátelství.
Chtěl jsem se stát tvým věrným kamarádem,
zpívat o tobě básně, jako bych byl bardem.

Básně o tom, jak pod maskou štěstí
si naše strachy cestu na povrch klestí,
o tom, jak očekávání jsou plná temnoty,
jak snadno ztrácí svou cenu klenoty.

Tys však vyjádřila svou touhu zcela jasně,
nestojíš o to, abych psal o tobě svoje básně.
Chceš dál sama bloudit a postavila sis zeď,
aby nikdo nemohl poznat tvůj pravý svět.

Dál sama bloudíš tím svým temným lesem,
loučím se jako bard, co skončil tvým plesem.
Jsem ten, k němuž zbourala si křehký most,
ve tvém životě byl jsem jenom nezvaný host.

A stejně by mě zajímalo, jak se máš.
Slib, že své bloudění nikdy nevzdáš.
Pro ostatní budeš hvězdou velikou,
pro mě už navždy budeš rebelkou.

Možná to zní jako mé smutné loučení,
doufám, že vezmeme si oba poučení.
Třeba se naše přátelství někdy objeví,
těžko však říct, snad jen že to Bůh ví.