Nuda vzrůstá jak tsunami
žene se a radost topí
v duši proudí vlnami
a paseku v srdci tropí.
Nejde utéct bez myšlenek
stále jsou mnou vláčeny
ucvrnknu si jen do trenek
budou divně zbarvený.
Doba divná zdá se přišla
bez klepání na dveře
všude jenom vidím čísla
a tvé krásné kadeře.
Vyhrabávám kousky sil
z písku paní Tsunami
abych aspoň chvíli žil
jak pamlsek havraní.
Líbí... jenom se musím přiznat, že od místa, kde se mluví o trenkách, jsem si na tu báseň zaostřila, abych zas něco nějak blbě nepřečetla, jak se mi to stalo před chvílí u Anfi:-)))*
22.03.2025 22:37:58 | cappuccinogirl