Chtěla bych si vykřičet plíce
Až by v nich nezbyl žádný vzduch
Mám na srdci slov tisíce
Ale způsobilo by to rozruch
Občas je lepší to vydržet
Mám totiž pocit, že to zvládnu sama
Ale vím, že to nejde dlouhodobě
A tak se škrtím holíma rukama
Nevychází ze mne jediná hláska
Možná se bráním, utíkam
Slyším jak mi plíce praská
A já se do podsvětí propadám
Vidím svůj život před očima
Jako kdyby to byl zpomalený záběr
Jsem jako většina
A to mě bodá do ňader