Anotace: ...
všude je něco jen o dvou kůrkách
v každém, z nás leží krajina
vše je jak celkem
tak ve dvou půlkách
koho
že vina či nevina
tak jako srdce tluče v hrudi
tak jako budík, který budí
tak jako křišťál, který studí
tak jako v hlavě lavina
bývá i život, který nudí
každého něco jednou vzbudí
všichni jsme stejně duchem chudí
ta sukně už není
mámina
"To jako vážně?"
"No jasně!"
.
.
"Mami... ... "
"Mamííí..."
"Kde seš?"
Nádherná báseň, byť s nádechem stesku... velmi se mi líbí, Čendo :-))
28.03.2025 20:31:56 | Helen Mum
děkuji moc Helen
není už koho s prosbou volat
jen sám se musím z kolen zvedat
dívat se vzad, jen smutek vzývá
a duše bol, jen z toho bývá
pro všechen hluk, co vnímám v duši
špatně už slyším
jenom tuším
že přijde ještě jednou chvíle
snad neblázním
byť jsem vždy snílek
krajinou snění, zazní (zas zní) slova
"Tati... pověz mi tati, ještě..."
"proč tady klečíš a kapky deště"
smáčí tvoji skráň..
29.03.2025 02:30:07 | čenda pekař
S úctou a pokorou čtu Tvá slova, Čendo... moc děkuji za nahlédnutí do Tvé duše... je křehká, a ten kluk - syn svého táty a mámy - v Tobě žije neustále...
Děkuji,
Hel.
30.03.2025 10:15:18 | Helen Mum