Anotace: Inspirováno pohádkou (Karel Kachyňa 1976)
Sedíš ve mně jak stařena,
tam dole v břiše,
shrbená
sedíš si, skuhráš bolestně
a sama mneš si ztuhlé klouby,
zuby jen skřípeš zlověstně.
Ta co se rodí z opuštění,
pak mořské panny v pěnu mění
a příboj o břehy je tříští,
samota číhá na dny příští,
tam "bílé koně" vlny lomí,
však srdce jejich
nedolomí...
krásně jsi to pojala - vlastně moc krásně!
*
a to byla bezpochyby zvláštní pohádka
a Mirce to taky moc slušelo :)
29.03.2025 09:20:40 | šuměnka
Tedy pěkně si nám tady vyšplouchala něco ze života. Já jsem ani tuto pohádku od Kachyni neviděl. Bezva a rád jsem se u tebe zastavil.
29.03.2025 00:31:27 | šerý