hledám svý kousky ztracený v minulosti
a skládám z nich funkčního člověka.
jde to jen pomalu. a je k zlosti
jak moc to jednoho poleká
když zjistí, co všechno je rozbitý.
tak vytvářím mozaiku sama sebe;
vic než jak člověk se cítím jak strašák.
vítr mě ohýbá a hadry sešitý
moc nehřejou, když je temný nebe.
má oblíbená činnost Bytí
vytvářet mozaiky z čehokoli
a jakmile se fantazie vznítí
já rozletím se hledat kousky do vesmírných polí ;)
*
ps - seš na sebe přísná asi - tvý kousky jsou retro - a slavný návrat hlásí :))**
30.03.2025 11:44:00 | šuměnka
děkuji, šuměnko, za krásnou reakci!:) teď už mě to taky začíná bavit, ale na začátku to byl boj...
31.03.2025 17:02:16 | persephona
víš - tohle je obvyklá reakce lidí na mnohé věci :)
-že to byl boj a pak super
v tom je vidět obrovský posun jedince tou správnou cestou
**
a říkej si, díky za tuhle skvělou variantu - než aby to bylo naopak - pusu :)**
(i takové znám :DD)
31.03.2025 20:00:18 | šuměnka
Líp když ohýbá vítr, než aby ses musela ohnout před pitomcem:-) Větru to ohnutí odpustíme:-)
Skvělé dílko, až jsem se usmála, taky si teď hraju s mozaikou... kdysi jsem četla dílo, které bylo složené jen z názvů básní jednoho autora...bylo to moc hezký, přišlo mi to zajímavý, skvělej nápad...tak jsem si řekla, že to zkusím...a zjistila jsem, že dát do kupy tyhle vzpomínkový střípky taky vůbec není lehký...jo, ona je to piplačka, možná líp skládat ze strouhanky rohlík:-)))
snad neva odlehčení, skvělé dílo jsi napsala*
30.03.2025 11:14:38 | cappuccinogirl
vůbec nevadí! představa skládání rohlíku mě upřímně pobavila, díky za všechny obyčejné mozaiky světa :)
31.03.2025 17:05:31 | persephona
Opět... teď vymýšlím nějaký neotřelý přívlastek... ale což... prostě super
30.03.2025 10:02:00 | Anfádis