Lucy

Nejsi jen jednou z žen

jsi více než jen tvar

Na jazyku se rozpouštíš

jako kapka kyseliny

a rozléváš se do všech koutů úst

a neuronů mého těla

abys mi mohla ukázat

co se skrývá pod závojem vědomí



Jako kolotočář, co kouří cigaretu

v blikající boudě před autodromem

a za zvuků dětského křiku a hudby

mi odděluje mozek od míchy

aby sklouznul z páteře

a jen tak chvíli tiše plul v temnotě –

v temnotě, jakou cítí mnich na chrámové hoře

jakou cítí muž ve svěrací kazajce

jakou cítí moucha polepená v pavučině



Já se ale ničeho nebojím.

Vím, že to brzy skončí, že ano?

Tak si to jen zkusme užít

než se barvy zase stanou barvami

a přestanou býti šumem

abychom tak jednoduše nezapomněli

že všechno je jen tak křehké a krásné

jaké se nám to jeví být