načasované hovory stresujú
dve polhodiny
dvakrát denne
ako antibiotiká
hocikedy volám rada
ráno a večer sa premáham
s výčitkami lebo
už teraz viem
raz mi budú chýbať
...je to tak
já se kedysi nepřemáhala dost...a doteď si to vyčítám*
09.04.2025 13:12:37 | cappuccinogirl
asi by sme si nemali vyčítať...každá sme robili, čo bolo v našich silách, s dobrým úmyslom...
09.04.2025 13:25:05 | gabenka
Ne, Gab...Já ne... v tomhle případě jsem chybila a nesplnila slib...a pak se čas postavil proti mně - a já bych ho tolik chtěla vyplnit, ale - už není komu:-(
Byla jsem mladá holka, ale zatra, mělo mi dojít...
Dnes už to ale nezměním tak s tím žiju...
A jo, dá se, ale...občas k tobě přijde výčitka a odehnat ji není zrovna lehký*
09.04.2025 13:32:56 | cappuccinogirl
vieš...ja som bola vo výhode, mama sa dožila 94 a ja som mala dosť času zmúdrieť, spomaliť, byť trpezlivá...keby odišla skôr, ktovie...
09.04.2025 13:35:21 | gabenka
Jo, mě tím naprosto nečekaným odchodem zaskočila babička... Mrzí mne to pořád...
09.04.2025 18:14:09 | cappuccinogirl
Krásne: Toto je veľká náhoda tiež som zrovna urobil spomienku pre mamu ešte aj názov máme rovnaký naozaj je to náhoda
09.04.2025 02:56:55 | IronDodo
Jojo, Gabinko. Vím o čem píšeš.*
Teta mi kdysi povídala. "Prosím tebe, jak si můžeš volat mobilem s mámou přes hodinu? O čem se můžete takovou dobu pořád mluvit?"
Matka zemřela a já si teď volám s tetou - přes hodinu. Už chápe, o čem jsem si z mamkou, tak dlouho mohli spolu povídat.*
09.04.2025 01:57:36 | šerý