Po hvězdách

Nenapadlo by tě to,
ale zasekl jsi mě,
aniž bys tušil,
nemohla jsem spát,
chodila s velkou hlavou,
toulala se po hvězdách,
stačilo pár milých vět,
a tucet situačních vtipů,
božani, smála se,
a přitom kde nic tu nic,
teď by tě skoro ubylo,
kdyby ses měl ukázal,
ani už tě nevyhlížím,
jenom tvoje jméno,
zbývá usměvavá myšlenka,
kdo by tipl, že ses zapsal,
dál než do krátké paměti,
na zdi tu visí vyznání,
dva nervózní týdny,
lehká melodie,
pak její ozvěny,
teď ticho jak v hrobě,
kde je ti konec?
A proč mám pocit,
že ti na zemi není lehko,
kýve se pod tebou židle?
Dej znamení,
podložím ti ji a podržím,
jen kdybys...
zvrať to, stačí slovo,
už pomalu ustáváš,
nechávám tě za sebou.