Když

Když

Když slunce odmítne zahřát tvoji tvář,

          pravda strhne ti falešnou svatozář,

            líbezný zpěv Sirén podobá se vytí,

              na louce pojednou uschne všechno kvítí,

                pěšinka tak známá se stáčí do neznáma,

                  z rámu v Louvru nad Seinou se šklebí cizí tlama,

                    volavka, jež pírkem něžně hladila tě,

                      mizí za obzorem,

                        den má na úbytě,

                          havrani smějí se ti sborem,

                           měsíc nevychází,

                             jaro náhle mrazí,

                              had s jablkem v ústech se kolem tebe plazí…

Neohlížej se zpět

na zástup zbytných let.

Pohlédni radši vpřed

a zjistíš, jak to bývá,

že v nedaleké dálce…

stanice konečná…

ti kývá…