Přátelé

Přátelé

Přišli mí staří přátelé

něžně obklopili stůl

setřeli si z tváří pot a slzy

a smějí se

Smějeme se

v očích jiskřičky

snad návěje vína

slunce buší do slunečníků

a hřeje mě mezi lopatky

Cukají mi koutky

vedle mých starých přátel

A všichni se tak urputně snažíme

zachovat si tvář

probudit sám sebe

nebo možná usnout opět v sen

být jen jako hejno mušek

co krouží nad rybníkem

a nedotknout se hladiny



Hřeje mě slunce do zad

v přítomnosti starých přátel

Ale někomu

snad něco chybí

snad si nevšimli

že hladina klesla

a zatímco se staří přátelé smějí

někdo u vedlejšího stolu

připíjí na život

Já uzavřel dohodu

sám se sebou

že se nic nestane

když se na chvíli přestanu snažit
Autor Laxx159, 23.04.2025
Přečteno 36x
Tipy 10
Poslední tipující: cappuccinogirl, IronDodo, Psavec, Iva Husárková, šuměnka, mkinka
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

s tím naprostý souhlas!

ono to přílišné snažení je beztak poznat a především;
- k ničemu podstatnému nevede - nemá ten patřičný ohlas

co Vesmír touží prožít - od jara do sklonku zim :DD

23.04.2025 09:10:51 | šuměnka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel