Přátelství

I dlouhé měsíce může být ticho
po pěšině ani kapka deště, jen sucho.
Celou věčnost se můžeme nevidět
a pak si vše v jedné větě povědět.

I když se nevídáme, jsme si o to bližší,
když zazní i to, co nerado se slyší.
Naše setkání mají totiž hloubku
a tonoucímu je třeba podat ruku.

Tak přestože spolu týdny nemluvíme,
to podstatné o sobě stejně víme.
Někdo mluví hodiny, ale nic si neřekne,
my říkáme si vše, a hlavně to podstatné.

Přece víš - v životě nejlépe nás školí,
že známe o sobě i pravdu, která bolí.
Toť skutečné přátelství - a co je víc?
Snad jen život sám a pak už nic.