Podivný nepokoj

tam kde se protnou naše city
ve smyslu roztoužených těl
jsou moje touhy, v duši vryty
vydrží chvíli jen, bohužel

jen nemám rád, to milné rčení
ač nezabit - prý posílen

tomu uvěří, snad jenom tací
co prožili už spousty zel
život je souhrn reputací
každý má méně než by chtěl

mé alter ego, na poplach zvoní
prý to byl ale, dlouhý sen
z milosti lháno, teď, ale stojím
o jeden krátký - pravý sten