od: kozorožka
Starý tichý muž
V modrém županu
Často sedával
U okna po ránu
Jeho svět zmizel
Jeho duše s ním
Sám jako svůj pomník
Sám jako svůj stín
Na svém lůžku leží
Pohled do ztracena
Ruce kost a kůže
Bledé rty a ústa němá
Dveře se tiše otvírají
Za večerního šera
Do místnosti tiše vchází
Milovaná dcera
Tati, zazní prostorem
Její tichá slova
Když hladí jeho ztichlou tvář
Lehce, zas a znova
Tu jeho pohled hluboký
Pomalu se k dceři stáčí
Na jeho staré vrásčité tváři
Se krásný úsměv zračí
Mnoho let již uplynulo
Od oné chvíle souznění
Navždy však zůstal v jejím srdci
Ten vzácný obraz poslední
05.05.2023