Jak za noci víla, na fotce černobílá Hra světla a stínu, v radosti i splínu
Jak hladký osten, o nějž už posté
já poraním si kůži tvou růží bez trnů
V tu ránu ustrnu jak rána krvácí
Krev se z ní vytrácí do tvých rtů
už jsou celé rudé od té mojí krve
Do tvých úst já chci teď vrůst
všechnu tu rudou z nich slíbat krvelačně
až budou průzračné a ukončit tak půst
Než zas nadejde ten čas a po stoprvé
já nechám se tebou zranit až do krve