Láska za časů koronaviru je krátké básnické dílo, které se snaží zachytit romantický okamžik mezi dvěma lidmi v době pandemie. Autorka se zaměřuje na dialog před případným sexuálním stykem, který začne nesmělou otázkou o ochraně. Celkově je dílo spíše lyrické až sentimentální, a mimo to má i několik slabých stránek.
Jednou z největších kritik je spouštění tohoto romantického okamžiku zrovna v době pandemie. Tato okolnost, ač snaží autorka využít pro svůj umělecký projev, zároveň vnáší do celé scény určitou nejistotu a stresovost. Je otázka, zda tuto zvláštní situaci dokáže vůbec potenciál pro romantický moment existovat, a pokud ano, zda tento potenciál dílo zvládá využít. Krom toho je také kritizovatelné samotné řešení otázky ochrany, kterou autorka nakonec zahrnuje do dialogu, a tím se z výpovědi stává spíše poučení než projev lásky.
Na druhou stranu je však důležité zdůraznit silné stránky díla. Jazykově je autorka schopná vytvořit velmi sugestivní obrazy a zachytit intimní okamžik v maximální možné jemnosti. Využití opakování motivu roušky, která se proměňuje ze symbolu na konkrétní objekt, dodává dílu nádech poetičnosti a nadčasovosti. S nadsázkou lze říci, že i pandemie může mít své romantické momenty, a autorka se pokouší zachytit právě jeden z nich.
Celkově lze tedy říci, že Láska za časů koronaviru je dílem s jasnými ambicemi, kterým se podařilo zachytit určitou atmosféru a intimitu. Nicméně otázky vztahu mezi tématikou pandemie a romantickým okamžikem mohou zůstat otevřené a dílo by se v tomto ohledu dalo několika různými způsoby interpretovat.
22.05.2023