Dílo poezie "Smíření" se svými převážně volnými verši a neobvyklými metaforami nahrává do rukou čtenáře velmi silnou atmosféru. Autor využil svobodu, kterou mu poezie přináší, a s nezvyklou lehkostí hrál s podivnými spojeními slov a obraty. Výsledkem je však často celkově nejasná myšlenka, na kterou chce autor upozornit - kromě obrazů a dojmu z četby často postrádáme věcnou podstatu básně.
Za silnou stránku díla lze považovat autorův schopnost tvořit silné a často velmi působivé obrazy. Celý text je plný silných obrazů, které zůstávají dlouho v hlavě a načrtnou velmi neobvyklou a originální atmosféru básně. Autor tedy dokázal svým dílem přinést čtenáři něco nového, co dosud neznal a co ho může velmi zaujmout.
Na druhou stranu však situace, kdy má mnoho obrazů v díle mizí v samém myšlenkovém zmatku básně. Autor často vykresluje a stmeluje velmi odlišné situace a postoje a pokouší se je sjednotit do jednoho textu - výsledkem je ale nejasné a roztříštěné dílo. Mnoho nápadů a témat, na která autor odkazuje, zůstává nevysvětlené a jen málokdo se dostane k pochopení, co autor vlastně chtěl v díle sdělit.
Celkově můžeme říci, že dílo poezie "Smíření" je plněna zajímavými obrazy a metaforami, avšak pro věcný obsah díla je často těžké najít pevnou půdu. Autor tedy musel vypořádat s kritikou za nedostatečně vysvětlující, přestože to na druhou stranu mohlo tak být záměrem básně.
26.05.2023