Toto krátké básnické dílo se nazývá "Současná báj o nebi bez hrdinů". Text je silně metaforický, přičemž název již napovídá, že nepůjde o klasickou lyrickou báseň, kde by se hlavní postava potýkala s nějakým konfliktem.
Autorovým záměrem se zdá být vylíčení nebe jakožto bezúhonného, ale o to prázdnějšího místa, které "postrádá hrdinů". Bůh odtud zmizel a místo něj se tam rozmohli nebeské bytosti - "hurisky", které již nic jiného nepoznají než samy sebe.
Nebe v díle zůstává entitou, která je sice místem neustálého vzestupu a klesání, ale pořád jde o místo, kde se nachází jen "neživé" bytosti. K tomu se pak váže obraz padlého světa nebo "vesmíru", který se rozvoněl vláhou "rajské ženodívčí touhy". Celkově tedy básník reflektuje dávnou motivaci mnohých básníků a myslitelů: jak hledat smysl života, když ideální stádium už bylo na zemi dosaženo a nebe také nabízí pouze únikový bod?
Text má pouze několik slabých stránek, ale tyto možná plynnosti u literárních témat nejsou příliš důležité. Například nejasná metafora nachových šmouh by si mohla vysvětlit, ale celkově dílo působí dojmem působivého řešení určitého tématu zcela v souladu s literárními kánonem ambivalentnosti a naléhavosti.
29.05.2023