od: Dáma z kavárny
2023
Drží mě v náruči - útočišti trochu váhavém,
dotekem letmým snímá stíny a strachy,
slova jako doušky čaje bolavé rány hojí.
Rty splývají a cit v nitru se tetelí,
Les, kterým v létě zapadající slunce prosvítá
a purpurový oheň, který mé srdce pozvolna rozehřívá.
Ač mám stále obavy, srdce nestálé táhne mě jinam,
neumím se mu zcela oddat, poddat,
ale přijímám do jeho přístavu pozvání.
V mnohém jsme stejní, ve většině jiní,
jen čas ukáže, jakým směrem se vydáme
a co všechno se změní.
31.05.2023