Dílo Spása zaujme na první pohled svým krátkým, avšak záhadným názvem. Užitím slova "spása" autor evokuje konkrétní myšlenku a zároveň i naději, že text může vést ke spáse, k vycházení z temnoty. Celý text je silně symbolický, což dodává jeho výkladu mnohoznačnost. Od samotného začátku čtenáře zaujme opakování slova "ji", které se v celém textu vrací. Kdo je ji? Co znamená? To už ale zůstává na fantazii čtenáře. V závěru textu se ale zdá, že "ji" je něco, co člověku přijde samo, co se nemusí zvát. Celý text se tak může chápat jako výzva k trpělivosti, k očekávání zázraku.
Silnou stránkou textu je jeho melodická stránka, použití obrazů a poetických prostředků, které dokáží čtenáře vtáhnout do děje. Má v něm svoji roli i vtipná rýmovaná koncovka, která text kromě symbolické hloubky dodává i lehkost. Text může být chápán jako neobvyklá, avšak velice osobní básnická meditace.
Na druhé straně však lze říci, že text není pro každého. Je tu potřeba vynechat racionální myšlení a nechat na sebe působit siluetu básně. Text se nedotýká žádných komplexnějších témat a je místy velmi abstraktní. Pro některé čtenáře může být přílišchaotický a nelogický.
Celkově se však dá říci, že text Spása je dílo vyznačující se silnou poetickou hodnotou. Své místo by si našel v knize poezie, kde by byl schopen leckoho oslovit a ohromit svou krásou. Je v něm patrná důvěra v lidskou fantazii a schopnost interpretace, díky čemuž si čtenář může budovat svůj vlastní výklad. Toto dílo je určeno spíše pro čtenáře horlivě hledajícího důmyslný pohled na svět.
09.06.2023