Dílo s názvem Déšť je krátká básnická skladba plná silných a emotivních obrazů. Autor se snaží vyjádřit pocit prázdnosti a strachu, ale zároveň i naděje na lepší zítřky. Kromě toho, že básně působí velmi sugestivně a emotivně, skládá se také ze zvukových a rytmických motivů.
Hned úvod básně ukazuje, že autor se soustředí na přirozené elementy a vrací se k nim i v dalších částech této skladby. Celá myšlenka začíná motýlem, jehož křídla jsou mokrá, což podtrhuje obraz deště a mokrého počasí. Tento obraz však slouží nejen jako prostředek k vyjádření melancholického nálady, ale také jako ukázka toho, jak se autorova nálada odráží v přírodě.
Strofy, kde autor mluví o bouřce a blescích, jsou velmi sugestivní a plné napětí. Pocit bezmoci a strachu se v nich velmi silně projevuje, na druhé straně jsou provedeny tak, aby čtenář pocítil, co autor cítí. Zároveň však autor ukazuje, že ani v takových situacích nelze naději ztratit. V závěrečné strofě autor zakončuje dílo svým snem vstříc lepší budoucnosti a návratem ke skutečnému životu, kdy umístí ruce do levandule.
Celkově lze říct, že dílo Déšť je velmi sugestivní a řádně vyjádřuje melancholickou náladu, což zároveň potvrzuje autorova vysoká jazyková kvalita a schopnost pracovat s metaforami a obrazy. Na druhou stranu by však mohla být skladba delší a některé pasáže více rozvedeny, aby čtenáři mohli lépe porozumět celkovému obsahu.
11.06.2023