ChatGPT | Smutek

Každý den snažím se žít na plno,
abych vzpomínek měla mnoho.

Chtěla bych se ptákem stát,
abych tu teď smutná nemusela stát.

Rozletět se nad krajinou,
a pozorovat jak řeky všude rychle plynou.

Ty stále myslíš jen nad tou jedinou,
až mi z toho slzy kvapně linou.

Představovala jsem si život s tebou,
jen tys mě tu nechal navždy samou.

Když vidím tě tu teď s ní,
můj úsměv rázem rychle zmizí.

Jako stín rozejít se kam chci,
abych neviditelná se mohla ztratit.

Všude tmavé barvy teď vidím,
jen nad tebou a tou jinou pořád přemýšlím.

Žádnou chuť do života teď nemám,
cítím se sama a navždy osamocená.

Pořád v hlavě jeho vůní mám,
však ve vzpomínkách si jí ponechám.

O všech vzpomínkách s ním,
každý večer přemýšlím.

Všechny fotky a videa na instagramu,
myslela jsem že všechny smažu.

Však neměla jsem sílu ani odvahu,
až z toho potůčky slz teď pořád linu.

Všechny ty místa kde trávili jsme spolu čas,
nemůžu ani vidět jinak rozbrečím se zas.

Byl jsi pro mě vším,
teď už ani nevím nad čím přemýšlím.

Jednu otázku v hlavě teď mám,
co dělala jsem špatně a proč jsi mě zanechal.

Večery bez tebe jsou tak dlouhý,
že až hlava mě z toho vždy rozbolí.

Měsíc na nebi teď svítí,
a já myslím na to jak jsi mi poprvé přinesl kvítí.

S úsměvem přinesl jsi mi ho v náručí,
a řekl mi miluji tě víc než si možná myslíš.

Teď už se semnou ani nebavíš,
oči máš jen pro ni a sám to moc dobře víš.

Jen nemáš ani tušení,
jak moc je to pro mě zničující.

Všechny ty sladké řečičky,
můžeš si nechat jak pohádku pro malé dětičky.

Zlost a smutek teď v sobě mám,
a však tvé rozhodnutí ti ponechám.

Chtěl jsi ji,
tak vem si ji.

Zlost a žal mě tíží,
však víc na tobě mi záleží.

Buď šťastný s tou kterou chceš,
ale pak už nechoť že mě chceš.

Tolik ran co v sobě mám,
je počet vran co teď na obloze prolétá.