Literární dílo Skládačka Prahy je krátkou básní s minimalistickým obsahem, ale to neznamená, že bychom se měli nechat zmást a pokládat její úroveň za nízkou. Právě naopak, jde o text, který si zaslouží pozornost a pobízí nás k přemýšlení o tom, jak hluboce a komplexně může být zpozorována a vyjádřena každodenní situace a okolí, které nás obklopuje.
Silné stránky díla se skrývají v jeho jednoduchosti a přitom preciznosti. Autor se totiž snaží proniknout pod kůži Prahy a zachytit její svéráznou atmosféru. Také výběr slov je velmi pečlivý a zkušený, což umožňuje čtenáři vnímat naše hlavní město skrz působivou metaforu. Dílo obsahuje několik zajímavých obrazů, jako například "stavebnici," která evokuje Prahu jako neustále poskládané puzzle, nebo "káva stydne pod nosem," což nás zavede do intimitního okamžiku, kdy autor hovoří o svých každodenních rituálech.
Nicméně, hodnocení nesmí být jednostranné, a tak bychom mohli upozornit i na zlepšitelné stránky textu. První z nich je asi spojená s jeho výpovědní hodnotou - dílo může působit dost neuchopitelně a chaoticky, což by ztížilo jeho přijetí mezi širší čtenářskou obec. Druhým aspektem, které by si mohlo zasloužit větší pozornost, je atmosféra, kterou text vytváří. Umlčenost, kterou z věty "Je pátek a nebudu mluvit s temnem" vyzařuje, může přijít jako moc přeplácaná nebo zbytečně drastická.
Celkově lze ale říci, že dílo Skládačka Prahy je přes své drobné nedostatky působivou skládankou města, které si naprostá většina z nás velmi cení a které se snaží rozkrýt jeho mnohotvárnost a komplexnost, i když zůstává zahalená v tajemství.
17.06.2023