od: šerý
Pamatuješ rozpuku tu rozkoš
kdy mělas zavázané oči
já poválel ti horkým klínem
chladný pomeranč?
Na komodě váza
vně kytice podivných fialových květů
se smrádkem letargické usedlosti.
Vždy jsem poděkoval
za vše, co bylo
za vše, co zbylo
za vše, co bude.
Dopitý na stole v podkroví
sauvignon lahvový
rozpažený úsměv
schoulil se nám do polibku.
Jsem tvým šerpou k erotickým vrcholům.
Ještě zadýcháni řídkým vzduchem
chvím se grafem Richterovy stupnice
ty už se ptáš
„co chceš k večeři?“
Vstanu a dívám se oknem do zahrady
na zdi altánu hyne břečťan
života se drží jen úponky
na záhoně roztočila kedlubna nenávisti listy
vytrhla kořeny, vznesla se jak vrtulník.
Raději jsem zavřel okno
člověk někdy neví….
Přichází z rán zjizvená noc
brzy odplaví mě černou krví
lásky zbude další strup.
22.06.2023