Dílo "Po tlukotu neslyší" je krátkou básní o létajícím Brkoslavovi, který se zasní o utajeném místě, kde se nachází blankytná hvězda, která obohatí jeho život. Autor se pokouší v této básni vyjádřit romantickou atmosféru a útěchu, kterou lze nalézt v přírodě. V této básni jsou použity krásné a poetické obrazy, které evokují krásu přírody a vnitřní lidské pocity. Celkově vzato je to velmi silné dílo.
Jedním z nejsilnějších prvků této básně je používání poetických obrazů. Autor dokáže vytvářet obrazy a popisy, které nejenže transportují čtenáře do fikčního světa, ale dokáží také přenést emoce a pocity. Slova jako "utajení závětří svitů", "blankytná hvězda" a "rozkoše" tvoří velmi silné obrazy, které mohou čtenáře rozkochat. Kromě toho autor používá obrazy z přírody, jako jsou "vážky krotké" a "hladinky mechové rozkoše", což ještě zvýrazňuje poetičnost básně.
Další silnou stránkou tohoto díla je jeho schopnost pohroužit se do hloubky psychologie postavy. Autor dokáže vyjádřit náladu a emoce Brkoslava s velkou přesností. Během básně se ukazuje jeho pravé já, a to, jak i on hledá uplatnění a krásu v měnícím se světě, což je velmi silný motiv.
Slabou stránkou této básně může být jistá míra neuchopenosti. Básně jsou mnohdy interpretovány různě, a proto se někdy stane, že čtenáři se neshodnou na tom, co autor tím chtěl vyjádřit. V případě této básně mohou někteří čtenáři mít pocit, že hloubka a význam této básně není dostatečně vyvinutý.
Navzdory této slabé stránce je "Po tlukotu neslyší" velmi silným dílem, které dokáže vyjádřit hloubku lidského vnitřního světa a krásu přírody. Je to vynikající příklad poezie, která opravdu dokáže oslovit a nenechává čtenáře chladným.
24.06.2023