od: Péter T.
prstem taháš krátký videa z fb
skroluješ čas pod lištu odpoledne
v jednom z těch videí
za flaškou coca-coly čelem ke kameře
stojí plnoštíhlá dívka
nejdřív láhev odšroubuje a pak
si svlíká kalhotky
černé hrdlo láhve jí zakrývá klín
kam nejspíš koukaly ty tři miliony lidí před tebou
i ty si myslíš že vidíš víc než kdy uvidíš
chvíli jen tak koukáš
jen do tebe vhodit pětikačku
ale to už ona sype do misky balení mentolek
jednu po druhý pak z metrový vzdálenosti
snaží se vhodit do odšroubovaný lahve
po jejím třetím pokusu jdeš dál
tři miliony lidí před tebou šli taky
možná to někdo pochopil
možná to někdy pochopíš
marně se schováváš
jako by ses chtěl schovat za sebe za svý tělo
před rozostřeným objektivem světa
ani nevíš kdo do tebe jednu po druhé
háže svoje ocucané mentolky
trefuje se nějak podezřele často
není to vůbec vtipný
z očí se ti valí
zpěněný proud zmaru
pochopíš ty někdy
to svoje nevlastní já co neposlouchá
a tropí neplechu za zavřenýma dveřma
chápeš jen matně že život často připomíná
házení mentolek do úzkých hrdel plastových přeludů
kdy se konečně trefíš i ty
kdy konečně budeš mít pocit že tohle video
že tohle video v tvý hlavě je to pravý
kdy konečně zaplaví tě pocit že seš to ty
žes vyhrál tři miliony
kdy konečně si budeš náležitě
nepřináležet
figurínovej režisér krátkýho videa svýho života
co se ho jednou někdo možná na chvíli
dotkne prstem
a dost možná ani nedokouká do konce
09.07.2023