od: šerý
Anotace: Z regálů, mé poetické hračkárny
Sedím na pěší zóně
pod nesepraným denimem noci
„lidská pýcha rozkrádá tajemství vesmíru“
říkala babička Silven
hvězdy jsou vybledlé dny
ještě blikající v trhlinách nočního nebe.
Mám rád své město
jak obdařenou milenku se vším všudy
s jeho trčícími přičmoudlými nosy
bezstarostných školáků
plné zpupných světel
roztržitým lepičem plakátů
který pomuchlal reklamní Šťastná ústa
s pofiderními slovy.
Ještě jícny ulic
říhají zvuky rušného dne
i výkřiky padající vody do fontány
co my víme o její hloubce duše
co my víme o její bolesti a zpěvu
betonových pout, když záhy spěchá k moři?
A teprve zdejší jitra…
Platany si větrem protahují větve a šminkují měkké stíny
datové krmelce mobilů crnčí k probuzení
okna si zvedají řasy žaluzií
bílí kohouti vyzobávají poslední zrnka noci.
Mám rád své město
občas potkávám štěstí
sedí v kraťasech na lavičce a klátí nohama
řekneme si fráze o počasí
...jak de život?
Odcházím, podáme si ruce
„tak zase někdy“
usměje se.
08.08.2023