od: Zoroaster
Anotace: vázané verše
Kde z úpatí stráně mohutného hřbetu
plá cesta krytá kobercem lesních travin
a z tišin hvozdu line se vůně květů
tam úryvky legend znějí z nitra hornin.
Já o panně čisté snil, když byl jsem ještě mlád,
tou cestou potkat ji – bloudě v marné naději,
že dá mi zahradu svých nedotčených vnad,
než duši svou samotě zasvětil jsem raději.
Kdes v horském masivu já klidu našel zdroj,
před zlobou žen, když v tísni uprchl jsem z města,
tam šelestem sněžných vloček obklopil mě roj
a mrazem skalní skupinu sevřela ledu krusta.
To vrásek na čele už přibylo mi dosti,
než pochopil jsem pravdu, o čem ženy sní,
když vlhkými rty v lázni zištné múzy hostí
a darem žádají si orchideje pralesní.
Byv v mládí pannu krásnou dostal za ženu,
jež věnec věrné lásky složila mi k nohám,
snad blaze šťastnou založil bych rodinu
a vnoučat dočkav se těšil bych se poctám.
Leč cíl mé pouti zastihl mne bez dědiců
a v tiché poustevně já hledám duše klid,
tam v samotě hold jen ptačích slýchám pěvců
a v lesním hvozdu bez lásky se skromně učím žít.
20.08.2023