ChatGPT | Tak trochu hvězdičková vyprávěnka

To už tak bývá, že když dva lidé se scházejí večer co večer u jednoho stolu a poté později i ulehají do stejného lože, může se mezi ně časem, ztichounka a pokradmu, vplížit stereotyp. A nuda. A protože já nemám nudu ráda, dělám vše pro to, aby u mě, kdekoliv jsem, neměla tahle mrška šanci.

A možná i proto, že jsem z ní na malounkou chvilku dostala zas jednou strach, to když jsme během večeře nepromluvili na sebe ani slovíčko, protože ty ses otráveně díval na bednu a já přemýšlela o kapajícím kohoutku v koupelně, nějak mi blesklo hlavou, že tohle nechci. A že pokud s tím něco neudělám, bude všeho krásnýho mezi náma už jenom míň a míň.

Tak víš Ty co, můj milý, když Tě tak láká telka, já se Ti ji pokusím nahradit. Máš zaplý zprávy na Nově. Plný brutality, násilí, politický špíny.

„Jó, to je život, holka,“utrousíš jen tak do prostoru, když si konečně všimneš, že jsem, a že co sleduješ, se mi nelíbí. Osud naší maličký zemičky!“ dodáš a snažíš se vypadat tak, jako bys věděl i něco, co já ne!

„Jenže osud, miláčku,“ kontruju,“ten držej v rukách sudičky! A to odjakživa!“

Zasměješ se. Zjevně jsem Tě pobavila. Však kdybys jenom tušil, že ty báby se teď asi taky baví, nad Tvou vlastní osudovou linkou. A odmotávaj předánko…

„Tak jako u Týnky Páskový!“ začínám hodně hlasitě. Tý nejspíš vyřkly něco jako: Děvčátko, krásy jsi moc nepobrala, ale neboj, přesto Tě každej bude milovat! … No, asi měly zrovna dobrou náladu, anebo to byly jen škodolibý ženský, bůh suď!

„Co je na tom škodolibýho?“ snažíš se aspoň trochu pochopit situaci, i když jseš pořád ještě pohledem u Lucky Borhyový. Nebo u Raye? Snad ne!

„Nic moc, zlato, dokud byla ta holka malá. Ale čím víc vyrůstala ze svejch dětskejch střevíčků…“

„Tím větší nohu měla?“ zase se usměješ. Kdybych tak věděla, jestli tomu mýmu vyprávění, anebo do výstřihu tý zpropadený blond krásky z obrazovky.

„Jó, kdyby jenom nohu!“ nedám se a pokračuju. „Ale sexappeal, ten narůstal! Nikdo nechápal, jak je to možný, ale ta holka byla chodící afrodiziakum, magnet na chlapy!“

A hleďme, že by zaujalo? Nějak ses na svý židli zavrtěl. Tak co, kluku, zkusíš se zaposlouchat? Vzhledem k tomu, že ses věnoval bedně, možná si teď vůbec nejseš jistej, jestli ta Týnča  třeba není skutečná!

„Musela mít skvělej život, když byla takhle žádaná!“ nadhodíš zkusmo a otáčíš se směrem ke mně.

„Asi ne, zlato,“ odmítám Tvůj dohad. A jestli jinejm se to zdálo, ona si to rozhodně nemyslela. Žila v baráku po rodičích, kterej jí pomalu ale jistě chátral, už se skoro bála, že jí i střecha spadne na hlavu. Do stropu zatejkalo, plot na zahrádce děravej…“

„Že si to nenechala zpravit!“ namíchneš se. Nemáš rád šetření na nepravým místě. „Holt když je ženská lakomá…“

„Jakápak lakomá!“ vracím míček. „Víš, kolikrát ona si zvala opraváře a pokrývače, zedníky…“

„A nic?“ jseš viditelně zmatenej. „Nepřišli? Vždyť jsi před chvilkou mluvila o tom jejím nepochopitelným magnetismu!“ skoro ses při tý myšlence zasnil, ty bídáku! Počkej, však já Ti to vrátím.

„To víš, že přišli. Přišli snad všichni. Jarek, Pepa, Kuba, Mirek…ten vzal s sebou i kámoše, prej aby na ten bojler nebyl sám! Jenže místo aby se věnovali bojleru a odpadním trubkám a střeše, do který zatejká, snažili se o Týnču. A vždycky, miláčku, VŽDYCKY skončili v ložnici. A tak ta chudák holka měla sice furt barák na spadnutí, ale zato věděla, že Pepa ho má největšího z širokýho dalekýho okolí, Jarek miluje orál, Kuba ji nikdy nevodbyde a jeho předehry jsou snový a Mirek ten že líže jak pánbůh. Poznala rozkoš sendvičový lásky, a kdyby to těm chlapům dovolila, uspořádali by pro ni klidně i ten nejdivočejší grupáč a střídali se na ní jeden za druhým, celou noc…“

„Nedovolila jim?“ zeptáš se téměř okamžitě a svou otázku doprovodíš pohledem, ze kterýho je mi jasný, že se ti to, o čem se mluví, zatraceně líbí. Nedivím se tomu, vím, že představivost máš velkou, takže jestli si moje slova doplňuješ svejma vobrázkama…

„Nedovolila, dear! Ale asi jen ze strachu. Protože i když to měla taky ráda, nebyla si vůbec jistá, jestli by to tou nocí skončilo. A jestli by si ji nevohejbali v pase ti mizerové i třeba místo snídaně a oběda a… chápeš. Chlapů v tý vesnici bylo… a kdyby každej chtěl… taky by to nemusela přežít!“ rozesměju se.

Můj smích tě dráždí, vidím to, ale co, nejde se nesmát. Tomu, u čeho jsme skončili, i tomu, jak by mohla skončit ta nebohá Týnka, kdyby neměla v hlavě rozum, i tomu, jak najednou Ty jseš celej nesvůj a vláčnej.

Jo, kamaráde, neměl sis ty obrázky v svý hlavě pustit barevně. Teď se nezvládáš! Ušklíbnu se, snad si to ani neuvědomím, ale i v tom mým ušklíbnutí cosi je. Co tě dráždí. Že by kus něčeho magnetickýho?

„Co šedesátdevítka?“ loupneš po mně očima a tvůj dech je zrychlenej. „Taky byla ve hře?“ A já už se tvý otázce směju tak, že se skoro neudržím na nohou. Dostala mně. A to jak jseš najednou horkokrevnej a jak milounce nevíš, co se sebou…to mně děsně baví, fakt!

„Šedesát devět stran tenhle příběh snad ani nemá, zlato!“ dodám co nejrychleji a snažím se vpustit aspoň trochu klidnýho vzduchu do plic. Protože tenhle záchvat smíchu byl… silnej.

Jenže i Ty jsi, jak poznávám vzápětí, když mně bereš do náruče a odnášís co nejrychlejc do postele. Do ucha mi šeptáš, že šedesátdevítku nejde přece jen tak odnikud vynechat, a že když tý Týnče se to do jejího příběhu nevešlo, tak do toho našeho se to vejde určitě a já pochopím, že se role obrací. A že už ne já, ale Ty mi teď budeš vyprávět.

Svejma slovama, jazykem, kterýmu já rozumím, že to jím se budeš slaďounce vemlouvat do mýho ouška a vpisovat doteky svých prstů do mý kůže. A že i když nejmenuješ se tak, jako ti kluci zednický z našeho vyprávění, i mně teď s Tebou čeká něco děsně krásnýho. A že už jsem od toho jenom kousek, protože rozepínáš poslední knoflík na mý košilce, pod kterou já dnes nemám nic, nevzala jsem si podprsenku. Proč taky, doma… A ty to teď díky tomu budeš mít o trochu snažší. Stejně jako tam dole, protože když nemám vršek, nemám ani kalhotky!

„Jseš na ostro?“ překvapí Tě to a hlavou Ti bleskově proletí myšlenka, která Tě trochu zneklidní. A díky níž si uvědomíš, že to svý děvče si budeš muset asi ode dneška daleko víc hlídat! Protože Borhyová je sice pěkná baba, ale TVOJE GIRL je jenom jedna. JEDINÁ!