ChatGPT | NECHCI BÝT TANEČNICÍ

Miluju hudbu. Miluju tanec.

Ale nikdy bych nechtěla být tanečnicí.

Takovou co kvůli tomu, aby byla na parketu perfektní, chodí do taneční školy. A učí se tango, valčík, latinu… a odpočítává kroky. Hlídá držení rukou, náklon těla a bůhví co ještě.

Nechtěla bych být baletkou, co lehká jako pírko se na parketu vznáší a zvládne křehké pózy na špičkách a dech beroucí piruety, o kterých ale musí přemýšlet a jež se snaží mít co nejdokonalejší.

Ne, já  bych nechtěla být v tanci přebornicí. Protože když slyším „Smím prosit?“, chci vnímat jen hudbu. A rytmus. A intimitu spojení s tím, kdo mne k tanci vyzval.

…

„Tak, smím prosit? Dívko cappuccinová? Teď třeba já? Když nám tak krásně hrajou???“

…

Zvedám oči. K tomu, kdo se ptá. A vidím kluka, co ve tváři má slunce, kterým mne oslní. A já díky tomu třpytu vlastně vůbec netuším, jak vypadá. Ale jeho hlas hladí a ruka, kterou mi podává, je pevná. A proto vstávám a udělám směrem k němu svůj první krok.

Uprostřed parketu se zastavíme a on mi nabídne svou náruč. Rukama obejme mé boky a nechá mé paže, aby se ovinuly kolem jeho šíje. Hudba se naplno rozezní a zachvacuje celý prostor. I všechno živé v něm. Podmaňuje si srdce, duše, těla. I já jí zvolna podléhám. A podléhám v té chvíli i blízkosti někoho, o kom nevím zhola nic, ale vůbec mi to nevadí.

Tisknu se k němu a vpíjím se do jeho vůně. Tak jako on do mé. Zavírám oči, na své tváři cítím jeho horký dech a nechávám se unášet rytmem, kterému zcela propadám. Nebo propadám horkosti toho dechu na líčku? Nechci o tom přemýšlet. Protože myšlenek teď není třeba. Stačí tančit. Splynout v rytmu a propojit světy. Aby dva prameny, které dosud jen zvolna protékaly v krajině bytí, se slily v jeden. Aspoň na chvíli. Než přestanou hrát. Než dozní píseň, jež jim dává šanci stát se jednou řekou.

…

Ne, já opravdu nechci být tanečnicí. Protože času, který my dva teď spolu máme, je málo. A já ho nemíním promarnit tím, že bych odpočítávala kroky a ohromovala tě piruetami. Já chci přesunout svou ruku na tvou košili, do míst, kde je mírně rozhalená, protože právě tam jsem zahlédla pár chloupků, co mne děsně lákají a kterých se strašně toužím dotknout. Alespoň krátce, letmo…jen… dokud nepřestanou hrát The Cranberries svou When You´re Gone, jíž jsem díky tobě  nemusela prosedět v koutě.