od: cappuccinogirl
Anotace: hravý ccino
Dnes na ozvěnu chceš si hrát…
I mně bys do hry vlákal rád.
Prý lásko, neboj, pěkně z plných plic
teď řekni vše, co jinak bála by ses říct...
A tak já s hlavou u kamene křičím: "Hej,
ty srdci mému lásku svou konečně dej!"
Však s tou ozvěnou tady je to divné, zdá se,
protože ty mne svlékáš, přelamuješ v pase,
a šeptáš, že jen „dej“ ti vítr dones k uchu…
Tož zpropadeně, já to vidím na poruchu…
Však ty jsi spokojen a ta ozvěna neúplná
pro tebe žádný velký problém neznamená.
Skóruješ 1:0
…
Po chvíli zase chceš si hrát
a já si říkám, že snad tentokrát
mohlo by echem k tobě doletět,
že bez tebe už netěší mne svět…
A tak já s hlavou zase důvěřivě u skály
„Měj mě rád“, šeptám, vysílám své signály…
Však opět je to k ničemu, protože ty
si díky tomu znova svlékáš kalhoty!
Prý slyšels dobře jen první dvě slova moje
a dík nim uvedls svoje tělo do postoje!
Proto teď zas už nahá ležím v listoví
a vzdechům mým ozvěna nejmíň třikrát odpoví…
A momentální stav 2:0
…
Já mračím se a nejraději bych šla domů, hochu.
Už nevěřím skalnímu mikrofonu – ani trochu!
Ty ale nechceš slyšet… prý že potřetí
už k tobě ozvěnou má zpráva celá doletí.
Když ale dojde ti, že umanutá jsem jak dítě
tak jsi to ty, kdo do kamene všeptá: Miluji tě!
A díky tomu ozvěna
je zas sténáním vzbuzena
a vykřičí po celém lese
že tělo tvé se touhou třese…
A že se třese znova…a znova…a zas…
A že na zápis skóre už teď nikdo nemá čas…
Snad ani ďábel sám!!! Doufám!!!
17.09.2023