od: Akrij8
Anotace: ...
Vyprahla země tvého těla,
stínná jsi růže bez dechu lásky,
skleněné tance v soukruží,
paměť je kotva vzpomínek,
srdce jsi ve dví rozetnula
za zlaté stěžně liché bárky,
prodané už nikdo nedluží,
toužení zamčeno pod zámek.
Brána se otevírá slovem,
z podstaty vešla jsi němá,
spatřilas balast povrchnosti,
zmámené kamenné beztváří,
pod paty víra padla křížem,
mrtvé rty mešního vína,
práchnivé doteky věčnosti,
odvedly pochybnost k oltáři.
Za dvěřmi měkce dýchá osud,
má jiné jméno než to cizí,
bouři se vzepřít, běžet sklem
na vahách blízkého zatracení,
uvěřit lásce, na svůj popud,
pošlapat věno, které zmizí,
umořit, rozbít, vzklíčit snem,
na pohmat pravého políbení.
20.09.2023