od: cappuccinogirl
Anotace: když připomenu si hezký slovo...
Bloudíš
síní zrcadel,
do níž jsi vstoupil,
protože nepřemohl jsi svou zvědavost.
Třeba to byla chyba,
však možná,
možná NE…
***
Jdeš od jednoho k druhému.
Váhavě, ale jdeš.
Protože tě lákají.
Každé chceš poznat,
do každého nahlédnout,
vždyť
už jejich rámům
se těžko odolává.
Každý je jiný,
jiné má kouzlo,
však v nich - obyčejné sklo,
jež odrazí jen to,
co má právě před sebou.
Nic víc.
***
Snad proto
já
nemám ráda
síně zrcadlové
a sklíčkům jejich
nevěřím!
Jinde hledám,
co je skryto,
protože zrcadlo je povrchní.
A co je důležité,
ukázat nesvede.
***
Tak
když chci vědět,
o čem jsi
tam někde hlouběji,
hluboko uvnitř sebe,
podívám se ti do očí.
A ty mi prozradí!
Duši otevřou
a já se - rozhlédnu.
***
A když i ty,
ať jsi kdokoli
tu stejnou chvíli
nepromarníš
a vnoříš se do mne
svým pohledem,
pak možná
i moje duše
se v mých očích
zobrazí.
Však jen na nepatrný okamžik
protože vím,
že nevyplácí se příliš
odkrývat
světu
svý karty…
***
25.09.2023