od: cappuccinogirl
Anotace: když přečtete si od někoho tuze romantickou básničku o lásce a sednete si k papíru s tím, že pokusíte se o totéž... a vyjde vám tenhle závěr... pak je to už docela... na pováženou! Ale nebojte se o mně, vím, že na lásku má právo každej...a to KDYKOLIV!!!
Když v krbu oheň hoří,
když dřevo tiše praská,
do vzpomínek se nořím...
Náhle je u mne – láska
a s ní … i TY!
Zas cítím touhu tvou
a plameny a teplá kožešina
nás ke hrám lásky zvou...
Na římse sklenka červenýho vína
a v tom víně snad… chtíč?
Ne nesmím oči otevřít,
nebo zas všechno bude pryč,
TY
zmizíš
a mně
zůstane jen ta láhev nedopitá.
A taky oheň…
Však ten se asi nepočítá…
Anebo jo? Dal by se oheň počítat?
K čemu?
K čemu by bylo tohle znát?
A proč mně najednou napadá
úplně jiná záhada…
Hoří ten oheň v krbu,
anebo ve mně… v srdci snad?
Uměla bych já ještě milovat?
Lásku dát?
Směla bych vůbec?
Mám na to ještě právo?
Mít právo na lásku…
Co je to za otázku, krávo!
Nebul, zbláznila ses???
…
A tahle otázka – mi přijde ještě horší!!!
28.09.2023