od: cappuccinogirl
Anotace: pro tebe
Až my dva se potkáme,
já nebudu na nic spěchat.
Jen milion svých slovíček a otázek k tobě pošlu…a možná ještě víc. Abych tě mohla poslouchat. Slyšet tvůj hlas. Vnímat, o čem jsi. Ty snílek, poeta, ty pohádkář… Ty moudrý, když chceš. A svádivě svůdný v každé slabice… i když třeba nechceš… tak nějak to k tobě patří, i když se o to možná ani nesnažíš…
(bože, kdo tě tohle naučil???)
…
Až my dva se potkáme,
já prvním letmým dotykem tvé skráně pohladím. A budu doufat, že ti to bude milé. A že mi neuhneš, až vyšlu k tobě další…spoustu dalších dotyků. Jen nebudou tak opatrné a tak nevinné, protože už kus mé touhy bude v nich.
...
Až my dva se potkáme,
já od prvního knoflíčku budu si tě rozpínat. Pomalu… Tak pomalu, jak jen to bude možné. A budu doufat, že jich na košili, přes kterou už teď cítím tvoji vůni, bude co nejvíc. Klidně nekonečno… Nekonečno knoflíků…a v každém z nich… nekonečno tepů mého srdce.
...
Až my dva se potkáme,
a tvá košile bude rozhalena, já… k tobě se přivinu…abych mohla slyšet hlas tvého srdce, které i tobě tluče jako splašené. A ucítím každý tvůj záchvěv, každé tvé …ach… ke kterému se nahlas nepřiznáš… však já o něm i tak budu vědět…tak jako ty budeš v té chvíli už skoro všechno vědět o mně.
...
Až my dva se potkáme,
tam někde v zemi nezemi, kde barvy splývají, kde všechno je možné a kde dějí se i zázraky, ty posuneš mou ruku níž a pošeptáš, že ještě jeden… poslední knoflík… je třeba rozepnout. Trochu níž. A slíbíš mi jiné nekonečno. Nekonečno svých dotyků, svých polibků…svého…všeho. A já …těm slibům… podlehnu.
Nenajdu v sobě sílu říct ti „ne“. Nezastavím nic z toho, co ty začneš. Vím to. Vím to už teď. Protože já už ani v téhle chvíli tu sílu říct STOP vlastně nemám. Nechci ji mít. Chci právě tebe milovat. Chci. Však dokud…
----/-.-././/.---/./-.//.---/./-.././-.//
29.09.2023