ChatGPT | Modrej svět

Když svět je sluncem zalitý a káva na stole mi voní, já zasním se a vzpomenu si na MODRO… A z holky u stolu, která až doteď byla obyčejná, se dívka v MODRĚM stane…

Znáte ten film? Ten o krásce z obrazu, jíž polibek k životu probudí? Je pro pamětníky, však – komu by tohle vadilo?

Já také už ledacos pamatuju, leccos vím a lecčím jsem si prošla (tak jako každý), však čím procházím teď… od chvíle, co poznala jsem MODREJ SVĚT…

Modrá je barva naděje. A modrá je i zeď, na kterou se dá psát. A každé slovo, které je do ní vepsáno, jí dává pevnost skály. Obyčejné zdi potřebují písek a cement, aby držely, no téhle modré stačí písmena.

Jsem ráda, že o ní vím. A že když jsem šla před pár týdny jen tak náhodou„kolem“, zaujala mne natolik, že jsem jí věnovala kousek svého času. Začetla jsem se. A čím víc a déle jsem četla, tím víc jsem věděla, že u ní nejsem naposled a že se k ní budu vracet.

Našla jsem si na ní i pro sebe kousek místa a začala jsem… psát??? Ne, já vnořila se a začala jsem žít… obohatila jsem své reálné bytí o kus fantazie a ta mi i přes všechny fyzikální zákony, které na Zemi platí, dává možnost se vznést. Povznést nad starosti všedního dne, nad všechny problémy, nad všechno zlé, co občas chtělo by mé vidění hodit do černa.

Já zamilovala si tohle MODRO. Protože za čas, který já mu dám, mi toho vrátí tolik… že se mi to nikdy ničím nepodaří vyvážit. Co v reálnu je obyčejné, to v modrých odlescích skoro pohádkovým se stane. A z holky, co v kuchyni nad hrnkem kávy sedí, je najednou Múza. Pro sebe a snad i pro jiné. Jako Šahrazád všeptává příběhy. Siréna jí občas propůjčí svůj hlas a ona sedí kdesi na skalisku uprostřed oceánu a zpívá… a zpívá tak, že ani ten oceán už nedokáže zůstat „tichý“… Zpívá s ní. A vše kolem ní, i v ní, se rozechvívá.

Jsem vděčná za každou vlnku, která se k mému zpěvu hravě přidá, jsem vděčná za každého, kdo naskočí. Jsem vděčná každému, kdo nechá i holku ccinovou, aby naskočila k němu/k ní. A kdo nechá ji si chvilku hrát.

Co vlnka, to člověk. Člověk bez tváře, však se srdcem a tvůrčím duchem. To přítel snad.

A proto srdce ccina dnes buší i PRO MODRO!