Dílo „Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty“ zachycuje poetické vyprávění a reflexi na prostředí kostela a jeho historii. Autor zachycuje svůj vlastní pocit zastavení před otevřeným kostelem a rozjímání, které se stane možným v tomto prostředí. V díle se objevuje téma zakotvení, které je přirovnáno k pobytu člověka v kostele, kdy nemá v sobě klíč a hledá vnitřní výklad.
Silnými stránkami tohoto literárního díla jsou jeho citlivá atmosféra a sugestivní slovní vyjadřování. Autor dokáže poutavě popsat prostředí, ve kterém se nachází, a vytvořit tak v čtenáři intenzivní pocit ztotožnění s dějem díla. Rovněž je zde patrná autorova schopnost ovládat jazyk tak, aby byl srozumitelný i pro laika, a přesto zároveň přenášet i složitější myšlenky.
Slabou stránkou této básně je její konkrétnost. I když je zřejmé, že autor mluví o konkrétním kostele a jeho historii, čtenáři mohou chybět některé detaily a informace, které by mu pomohly vytvořit si přesnější obraz. Rovněž je zde patrná některá mírná opakování a opakování tématu, které může čtenáře unavit.
Celkově je však toto literární dílo velmi působivé a silné. Autor dokáže vyvolat dojem, že děj básně je spíše reflexí, která přináší čtenáři hloubavost a vybuzuje v něm silné emocionální reakce.
07.10.2023