od: cappuccinogirl
Anotace: jen zamyšlenka... očima psavce, co má svý psaní rád... a co svým životem někdy klidně i zalistuje...
Sedmilháři pohádky,
poetové básně
a osud
knihu života píše.
Takovou,
ve které
každá kapitola,
každý odstavec,
slovo,
písmenko,
je pravdivé…
Nedá se ošidit.
Nedá se změnit.
Vymazat.
Každý člověk má svou!
A tím, jak žije,
vpisuje se do ní.
Rozhoduje o obsahu,
zaznamenán je každý úspěch,
každé škobrtnutí,
pád!
I to, jak je těžké
postavit se znovu na nohy!
Kolik to stojí sil
a kolik námahy.
Každá rána,
ohnutý hřbet
i narovnaná záda…
Lež,
ublížení,
slza a smích,
bolest, radost, smutek…
Všechno, čím jsi prošel, dohledáš…
Zavzpomínáš na dobré…
Na špatné, říká se, zapomeneš…
Však dá se to?
A bylo by to moudré?
Já řekla bych, že ne!
Ze špatného je třeba se poučit!
Tak jako ze svých chyb!
Jedině tak
můžeš i z toho, co vneslo ti
do života trápení
vzít si pro sebe něco dobrého.
Negativní
v pozitivum změníš…
Žít
je zatraceně těžké!
Každý to ví!
A proto,
když svoji knihu píšem,
sotva máme čas na to,
abychom si položili otázku,
nad kterou se určitě
zamýšlejí všichni „psavci“,
co slovo psát
dokážou spojit
se slovem
AMBICE.
„Jak velkou mám šanci,
aby z toho, co píšu,
stal se
BESTSELLER???
Však já si myslím,
že co je každodenním žitím psáno,
u toho bohatě stačí označení
DOBRÉ!
„DOBRÝ ČLOVĚK“
Takový štítek
měl by spolehlivě zaručit,
že z knihy
na které se právě pracuje,
anebo už je dopsaná – vzpomínková,
hřejivé srdce dýchne!
A dobrá duše
dá vykvést
třeba
drobounké
sedmikrásce
na obálce.
18.10.2023