od: cappuccinogirl
Anotace: musela jsem si vyčistit hlavu...teď už snad budu spát...
Asociační?
Zdá se.
Zdá se mi, i když jsem vzhůru.
Vytáh´ jsi mne z postele. Nemůžu spát.
Divné představy dík tobě honí se mi hlavou.
V nich ruka, na ní pět prstů.
Hranatá ruka, co se snaží pohladit…hranatou pěstí.
A taky Zilvar.
Starý Zilvar z chudobince a jeho dřevěná noha.
Je sám. A kašle. Možná proto, že každý už dlouho kašle na něj. Zvysoka.
A kolem něj je živo.
Parta malých kluků se ho právě snaží počůrat.
Čurají všichni zároveň, tak jako jeden. Jako jeden muž. A čurají na něj taky z vysoka.
Z výšky, kterou jim dovoluje jejich nedozrálý věk.
„Není ruma, není šturma, že je to tak, vojáku???“
Neodpovídá. Je mu to jedno. Spí.
Spí a nevnímá. A možná nevnímá, ani když bdí.
Vidí jen, co chce vidět. Nebo co ještě vidět dokáže.
Mrtvé. Umírající. V jeho pohledu… nic nekvete. I jeho oči jsou mrtvé.
A jeho duše bolavá. Planá. Černá růže.
Však jeho srdce – bije. Tak jako moje. Tak, jako to tvé.
A já ho cítím. Cítím TEBE!
Cítím horkost plotny, která tobě se zdá studená.
Film, na který jsem si zašla do kina, má tvůj příběh.
Někdo tě namotal na cívku a ta se mi míhá před očima.
Ne, neděs se. Nevadí mi to.
A nevadí mi ani, že o tomhle všem přemýšlím ve tři ráno.
Vždyť popisuju stránku. Zaplňuju prázdné. I když jen písmenky.
Otvírám dveře do nikam, protože vím, že právě za nimi stojíš.
Ty. Tělo bez duše.
Však se srdcem, které nikdy nepřestalo bít. A které nikdy nebylo slabé!
03.12.2023