od: cappuccinogirl
Anotace: já miluju krásný pohádkový sny... a když jsou dračí, já miluju je víc a mám je ještě radši :-)*Jsem jako dítě přerostlý, co nenechá si vzít svý hvězdičkový pohlazenky :-)*
Nejkrásnější sen.
V něm ty – můj sněžný drak.
Ohnivý,
rychlejší než vítr, co se ti drží v patách.
Rychlejší než střela Orionova,
bájného lovce z hvězd,
co na tebe zas míří lukem,
protože lovit holubice už ho nebaví.
(Však dnešní noc mu trofej nedopřeje.)
Jsi můj.
V mém pokoji.
A sotva se tvá křídla dotknou podlahy,
z draka – muž
a ze sněžného – něžné.
To vše – pod rouškou tmy,
jež cudně zahalí, co nahé.
Skryje doteky.
Utopí vzdechy toužení,
soužení těl,
k nimž čas… je krutý.
Neboť jejich chvíle společné,
v nichž láska přichází,
co chtěla by být nekonečná,
jim odpočítává na vteřiny.
Bídák!
Časomíra - běží.
Nevidím, že díky tomu mračíš se.
Jen cítím, jak mne tiskneš v náručí,
cítím tvé rty na mých.
„J´ taime“
všeptávají mé polibky
a ozvěna jim tvými vrací odpověď.
Doteky na mém těle,
na kůži
a snad ... i pod ní!
„Jak tohle děláš?“
Violu jimi rozehráls,
já slyším ji znít
a země chvěje se.
Pomoz…
Držíš mne pevně.
Zvedáš.
Vstupuješ.
A teď…
triangl
rezonuje… dračí silou.
A díky tomu mnou… zmítá vlna rozkoše.
Rozbouřené. Divoké. Prudké peřeje.
Chtíč.
Chtíč.
Moře chtíče!
Smíšené s mořem lásky.
Však i tohle moře… podléhá času.
A časomíra… pořád běží.
Nemilosrdná. Krutá.
Tma řídne.
Stihneš pohladit pohledem.
Dlaně se dotkneš,
do ní cos vložíš
a…
jsi pryč.
Kohoutí kokrhání zaplaší noc
a s ní i všechny sny, které den … nezná.
Jen šňůra perel, sněžně bílých, leží na římse okenní
a já… k nim zase jednu přidám.
Však tyhle perly, tak jako tebe, vidím jen já. Protože vážně právě ty... jsi můj nejkrásnější sen.
08.12.2023