od: cappuccinogirl
Anotace: dnes zas tak trošku do hrava...
Sněhovou vločkou,
co usadí se na tvém límci,
kouskem bílé něhy,
jíž na kabátě vneseš si domů.
Mrazivým zašimráním na tváři,
co dotkne se tě tisíckrát
však místo chladu
rozpálí.
Větrnou panenkou,
jež chtěla by si tebou snad
teď právě na foukanou hrát…
(Znáš tu hru? Je bezva!)
"Fiúúúú…
Fiúúúúúúúúúú…"
když hraju si, tak děsně ráda žiju
a i ty ožíváš,
cítíš, že máš mne všude.
Pod šálou, pod svetrem, pod košilí…
Jen počkej… už to bude
a dostanu se do kalhot!
Tam se mi nejvíc líbí.
Tam…to hřeje,
Láká… vábí…
a já jsem jen, kdo jsem,
teď skoro do větru, teď hravá
a ty tvé kalhoty mne k dovádění svádí.
K škádlení.
"Fiúúúúú
Fiúúúúúúúúú…"
Splašily se mi hormony
a to je polízanice.
Polízanice v kalhotách - no páni!
Tohle mne vážně baví.
Však mohu zůstat jen,
dokud ty sám to budeš chtít.
Ty určuješ, čím jsem.
A jakmile svou představu
zas rozhodneš se vyměnit,
z větrné panenky
třeba jen kočka.
Kočka na klíně,
ta, která si ho hlídá
a přitom přede.
Přede sen, který dnes večer
mohl by se ti zdát…
Přede ti štěstí
a přede ti ho tolik, kolik jen uneseš.
09.12.2023