od: cappuccinogirl
Anotace: fikce-nefikce
Dnes představy mám černé,
černější než noc.
V nich… ani jedna hvězda na obloze,
nebeské lucerny nesvítí.
I měsíc obrátil se ke mně zády
a skryl se za mrakem.
Nechce být u toho, až na mou zahradu
snese se černý páv
a vplazí černá mamba.
ssssssss…
Slyším ji,
je tady
a s ní…i TY.
Pokušitel.
Našeptavač.
V mé hlavě – hadí jazyk,
na stole - karty.
„Take it girl“
Vím, že bych neměla.
A že jen na to čekáš.
Že chceš, abych otočila
tu jednu jedinou,
patnáctou.
„Kdo jsi?
Kdo, zatraceně…?“
Hraješ si se mnou
a já cítím, že tě to baví.
Hodiny odbíjejí půlnoc
(tvůj čas).
Čas černých růží,
černých perel.
Za polibek.
(za jeden jediný, kterému se nebráním,
i když ti vůbec nevěřím)
Nevěřím
číslu XV
a tak
-
do černé díry s ním!
A s tebou taky,
ty mé
černé
svědomí!
10.12.2023