od: cappuccinogirl
Anotace: ...tohle všechno ti patří (a vlastně mnohem víc)...
První myšlenka,
úsměv,
první „dobré ráno“,
co vypadne ze rtů
a nestará se o to,
jak tvrdý bude dopad…
(zachytíš jej, než si natluče?)
První pohlazení
a polibek…
mé rty právě teď ty tvé hledají
(směr mají dobrý, cítím to)
Víš, že na tebe myslím, kudy chodím?
Možná jen díky tomu
kudy chodím, vlastně nevím.
A často jsem „ztracená“
(chtělo by to mapu)
A chtělo by to… Cappuccino.
Voní. Ochutnáš?
První doušek ti patří.
A taky druhý, pokud by jeden nestačil.
A…
Ach miláčku,
já dala jsem ti právě pár svých „PRVNÍCH“.
Tak pokud ses jich nezalekl,
posbíráš v sobě dost odvahy
přijmout i pár „POSLEDNÍCH“?
Třeba poslední kousek látky, který svléknu, než nahá vklouznu pod peřinu...
Poslední myšlenku před usnutím, v níž přitulím se k tobě...
Poslední „dobrou noc“, kterou vyslovím, i když vím, že kdybys byl se mnou, nenechal bys mne ještě dlouho spát...
Však každé takové „poslední“ přináší až noc
a teď je bílý den.
A to znamená,
že my dva
toho máme ještě hodně před sebou,
než…
Počkáš, když slíbím, že i já budu trpělivá?
16.12.2023