od: cappuccinogirl
Anotace: ...tuhle jsem psala, když do uší mi hrál Richard Clayderman a já si přála, aby mé křestní bylo Adélka:-):-):-)...
Když ke klavíru usedneš
a tvé ruce klapky pohladí,
ztrácíš se světu,
abys našel sám sebe
-
tam, kde to máš rád,
tam, kde všechno zní,
chvěje se
v tóninách cituplných,
sladce rozněžnělých,
tklivých
i smutkem bolavých.
Ta krajina
tam někde mezi pěti linkami
a čtyřmi mezerami,
jejíž brána houslovým klíčem se otevírá,
je tvým rájem
-
pro mne donedávna skrytým
(neumím hrát,
neumím prsty darovat život neživému).
-
Ale protože vdechla jsem ti lásku
a tvá hudba srdcem zní,
když hraješ pro mě,
najednou slyším ji,
vnímám a cítím,
podobně jako ty.
Dík tobě
poznávám nádherná místa
za pohořím Tichých Pomlk,
kde hvězdy hlazeny jsou
„Malou noční hudbou“
a do řeky se v duchu nořím, v níž místo ryb
noty - jedna vedle druhé, dovádivě si hrají.
Prý neexistuje černobílý svět…
Nevěřte!
I Chopin by se smál!
27.01.2024